O mně

Asi jako každý pisálek jsem začínala básničkami. Následovaly povídky a pár pohádek pro dcery. Zkusila jsem si i to, jak se píšou písňové texty. Můj manžel k nim napsal melodie a s naší hudební skupinou Písničkáři Ze šuplíku s nimi vystupujeme.

V mém psaní se odráží moje výhry a prohry, moje sny a touhy, moje láska k přírodě a ke zvířatům a také k mé vlasti.

Vyrůstala jsem v Jičíně jako „holka z paneláku.“ Utíkala jsem na vesnici za koňmi, až jsme si spolu s partnerem dva pořídili a na vesnici se odstěhovali natrvalo. V současné době už koně nemáme, ale na vesnici jsme a budeme pořád. A rozhodně najdete koně v každé mojí knížce.

Mám, řekla bych, až nutkavou potřebu něco tvořit. A tak v období, kdy zrovna nepíšu, kreslím, háčkuji, zpívám, hraji na kytaru, peču dorty…

Za svůj největší koníček ale považuji psy. Každodenní procházky jsou pro mě tím nejlepším odpočinkem. Právě při procházce vznikl nápad na svět stromidů, na procházce vymýšlím scény, rozhovory i zápletky. Příroda je pro mě zkrátka tím největším zdrojem inspirace.