ZPĚV STRAKY
Král zakázal vše, co dává životu smysl – umění, vědu i léčení. Jen řád Statečných má povolení jednat. Není divu, že se mezi lidmi šíří zoufalství. Dokáže čarodějka Henika pomoci alespoň některým?
Bolest a utrpení mívají rozmanité podoby, ale muka v duši se navzájem až překvapivě podobají.
Anotace:
Když se šílený a mocichtivý vladař rozhodl vyvraždit všechny, které nemůže přeměnit ve vojáky, stalo se ze světa místo bez vědy, bez umění a také bez naděje. Místo, kde není snadné nabízet útěchu.
Pro mladou čarodějku Heniku se však právě to stalo smyslem života. Zavržená matkou, ale se svými přáteli — spolehlivou klisnou Potvorou a strakou, která skrývá nejedno tajemství — pomáhá všude tam, kde je jejích léčitelských dovedností zapotřebí. Ať už pobývá ve městě, jehož brány není možné opustit, u oddílu dětských vojáků s velice podivným úkolem, či na hradě, kde se objevilo nadmíru podezřelé novorozeně, vždy musí pečlivě zvažovat, co může ztratit a co získat.
„Jsem Henika, léčitelka z Černého Brodu!“
Přichází hrdinka, která nechce silou měnit svět, ale léčit a napravovat lidské osudy.
Henika je 33 letá čarodějka, která dosud žila se svou matkou. Kvůli mnoha příkořím ale využila první příležitost a matku opustila. Od umírající léčitelky se jí podařilo získat znalosti léčení, a tak jde mezi lidi s jasným cílem – uzdravovat jejich těla i mysl. Šílený král ale není to jediné, co sužuje lid její země. Všude je magie a kdo jiný, než čarodějka ji dokáže zkrotit?
Vydejte se spolu s Henikou do světa, kde hlas rozumu a umění slábne a milosrdenství se trestá. Do světa, kde je povoleno jen bojovat. Vydejte se s ní za obyčejnými lidmi, kteří potřebují její pomoc. Možná v jejím příběhu naleznete střípky vlastního života.
O autorce
Miluju fantasy a miluju svoji práci v nemocnici. Nikoho z mých blízkých proto nepřekvapilo, že se hlavní hrdinkou mé nové knihy stala čarodějka, která léčí.
Dvě její dobrodružství jsem poslala do soutěže Vidoucí, kde získala 6.a 3. místo. Celý rukopis následně vyšel v nakladatelství Host.
Protože mám v knihám (i těch svých) ráda věrné detaily, píšu o tom, čemu rozumím. Kromě léčení a zranění těla využívám své zkušenosti s koňmi. V jiných oblastech se neváhám zeptat odborníka.
Kromě knih píšu i fantasy písňové texty. A na manželovu melodii a s jeho kytarou je zazpívám všude, kde je ta správná fantasácká atmosféra.
Postřehy čtenářů a recenzentů
“Pokud máte rádi fantasy a dokážete ocenit dobře napsaný příběh s netradičním přístupem k žánru a se silnou, ale přesto uvěřitelnou hlavní hrdinkou, pak vám Zpěv straky učaruje.”
– Martin Bečvář (Fantasy planet) –
Tahle kniha je nejenom výtečně napsaná, ale především jiná. Žádná superwoman s mečem a kouzelnými blesky: bojovat se dá totiž i jinak, a vlastně mnohem líp. A zajímavěji. A přesto zrovna tak s napětím a vypravěčskou brilancí.
– Františka Vrbenská –
Zpěv straky není žádná slaďárna, najdete tady spoustu násilí, drsných i smutných scén. Autorka nic nezjemňuje, nesnaží se, aby každý příběh za každou cenu měl dobrý konec. A to se mi vážně líbí.
– IG profil princ a lištička –
Zpěv straky je původní česká fantasy, která mě moc mile překvapila. Příběh má spíše povídkový charakter, jednotlivé příběhy se ale hezky prolínají a jsou velmi slušně vygradované. V knize je od všeho trochu – napětí, tajemství, fantasy, magie, prvky politiky i lásky.
– Ig profil čtení pod lavicí –
Ve Zpěvu straky najdete na 232 stránkách:
- jednoduchý, ale dobře propracovaný středověký svět
- hlavní hrdinku, kterou si určitě oblíbíte pro její lidskost
- pointu v každé kapitole
- mezihry, které přinesou širší pohled na dění ve světě
- jedno velké tajemství, které spolu s Henikou postupně odhalíte
a navíc získáte:
originální věnování a podpis od autorky
a k tomu dárek – výjimečnou záložku
Co knize popřály sudičky?
Záznam ze křtu, který proběhl 9.11.2022 v knihovně Václava Čtvrtka v Jičíně.
Citát z knihy:
„Jsi voják, vstoupil jsi do armády.“
„Ano pane, ale proto jsem nepřestal být člověkem.“
Ukázka z knihy
Henika prudce zastavila koně a upřeně sledovala červeně zabarvenou vodu. V slabém světle teprve vycházejícího slunce ji mohl šálit zrak. Vzhlédla k domům bohatých měšťanů, které stály na nejvýše položené straně náměstí, aby se přesvědčila. Bohužel. Krve dnes ještě nebylo dost.
V rohu náměstí stál pranýř. Zatím byl vždy prázdný, železné konce srostlé rzí. Dnes v něm byl ale uvězněný člověk. Henika jen na malý okamžik zatoužila zase pobídnout klisnu a pokračovat domů. Svléknout ze sebe oblečení navlhlé od deště a špinavé od krve. Zahřát se teplým nápojem a smýt špatný pocit z neúspěchu… Ale nemohla. Slib, který před nějakým časem vyslovila v poloopuštěném lazaretu, byl příliš zavazující.
Pokud chcete vědět, co je ve světě Heniky nového, zanechte mi svůj mail . Straka vám občas přinese zprávu.
